Nepohodlné střevíčky nebo tyhle krásné pruhované holinky? Dress code… kravatu, nebo motýlka? Ne, to bohužel není, oč tu běží. Pacienti s Alzheimerovou nemocí postupně ztrácí schopnost obléknout se nejen odpovídajícím způsobem, aby šli např. v pyžamu do postele a ne do kavárny, v holínkách na zahradu a ne na ples, ale později už ani neví, jak si jednotlivé kusy oblečení obléknout: kalhoty třeba zkouší jako svetr, nebo si oblékají několik vrstev v jiném než běžném pořadí. 

Vzpomínky na dávné události, prožitky, vztahy i předměty z mládí či dětství si pacient Alzheimerovou nemocí vybaví snáz, než to, co se dělo včera nebo před chvílí. A pokud jsou tyto vzpomínky pozitivní a přinášejí nemocnému radost, je dobré se jejich vybavování věnovat cíleně, prostřednictvím tzv. reminiscence. Vytvořte si „vzpomínkový kufr“ s předměty, které můžete čas od času s vaším blízkým probrat a zavzpomínat si. Prožijte společně ještě radostný čas.

… může přinést v počátečním stádiu demence nemocnému potěšení. Dlouhodobá paměť se vytrácí podstatně později, než krátkodobá, a tak si je často nemocný schopen vybavit, jak na nástroj hrál. Hlava už to nedokáže popsat, ale ruce si prstoklad pamatují. Později v průběhu nemoci už ale dochází v hlavě k záměně předmětů, nemocný si nedokáže vybavit, na co se která věc používá. A pokud má nějaké otvory, tak do nich klidně uloží např. jídlo, klíče, ponožky…

mohou přinést radost i lidem s Alzheimerovou nemocí, a také příležitost dělat něco společně s vnoučaty, leckdy už i pravnoučaty. Děti často nerozumí chování babičky nebo dědy a ptají se, nejčastěji takhle: Co je Alzheimerova nemoc? Proč na mne dědeček volá tatínkovým jménem? Bude mít maminka také Alzheimerovu nemoc? Proč se babička chová tak divně? Co můžeme udělat společně? Proč se mě babička ptá pořád na to samé? Jak můžu babičce pomoci?

se vybavují snáz, než slova, která je potřeba poskládat do vět, aby mohli nemocní formulovat své potřeby, přání, nebo naopak to, co se jim nelíbí. Znáte od Františka Hrubína „Princeznička na bále, poztrácela korále, …“ ? Pokud se ji pacient s Alzheimerovou nemocí v dětství učil, tak si ji pravděpodobně vybaví, nebude si umět o tom povyprávět, sdělit své pocity a vzpomínky, ale slova odříká bezchybně… Alzheimerova nemoc způsobuje ve druhém stádiu nemoci výpadky názvosloví, schopnost poskládat slova do věty, a přesto jsou pacienti s touto ztrátou schopni zpívat písně z mládí.

které zapříčiní pády či jiné úrazy jsou noční můrou rodinných pečujících, kteří docházejí do bytu svých blízkých v počátku jejich nemoci jen občasně, aby mu vypomohli, dohlédli na léky a dostatečný příjem tekutin, přinesli jídlo, poklidili. Co se všechno může stát, když tam zrovna bude dotyčný sám? Co když se babička, která se v mládí nebála výšek, rozhodne pověsit záclony nebo vyměnit žárovku na lustru z vratké stoličky? Odvaha nestačí, je potřeba mít soudný úsudek, co ještě fyzicky zvládne, jinak to vůbec nemusí dopadnout dobře.